Ondřej Brzobohatý

Ondřej Brzobohatý je synem legendárního českého herce Radoslava Brzobohatého a slovenské herečky Hany Gregorové. Už od dětství byl veden k hudbě, doma se u nich zpívalo a hrálo téměř nepřetržitě. Ondřejův otec měl v malíku všechny moravské lidové písně a jeho matka zase ty slovenské a romské.

Na základní umělecké škole v Biskupské ulici se od pěti let učil hře na housle. Když Ondřej s pokorou pochopil, že z něj nebude nový Hudeček, začal raději drnkat na piano a psát první vlastní skladby a písničky. Zřejmě i proto později studoval a absolvoval Konzervatoř Jaroslava Ježka v oboru skladba, klavír a dirigování.

Na konzervatoři se Ondřej dostal k funku a soulu. Zamiloval se do kapel, jako jsou Tower of Power, Cool and the Gang nebo Incognito. Černá muzika ho ovlivnila už v dětství, kdy poslouchal otcovy gramodesky Raye Charlese, Arethy Franklin, Stevieho Wondera nebo Louise Amstronga. Dodnes z ní čerpá inspiraci pro svou písňovou tvorbu a nedá na ni dopustit.

Kouzlu hudby propadl především díky filmové hudbě, které se odjakživa toužil profesionálně věnovat. Vzhledem k tomu, že tento obor na českých školách neexistoval, a na zahraničí si nevěřil, rozhodl se hudbu studovat po svém. Na internetu, po kamarádech a všude možně v archivech hledal partitury s filmovou muzikou a vždy, když nějakou objevil, trávil dlouhé hodiny jejich pročítáním a pouštěním soundtracků.

Ondřej měl veliké štěstí, že potkal skladatele Milana Kymličku, který žil většinu života v zámoří a pracoval pro velká filmová studia. Ten v něm uviděl zapáleného mladého nadšence filmové muziky a vzal si ho pod svá křídla. Pokaždé, když se na pár týdnů nebo měsíců vrátil do Čech, Ondřej ho navštěvoval a nasával informace o skládání filmové hudby.

Svoji první velkou filmovou partituru Ondřej napsal pro film Dušana Kleina Zakázaný člověk. Jednalo se o velice vydařený televizní film a on se díky němu mohl dostat k dalším projektům. Mnohé z nich realizoval i na divadle, kde se mohl učit scénické hudbě při představeních, jako byly například Lev v zimě, Chvilková slabost, Dům Bernardy Alby nebo Dvanáct rozhněvaných mužů. Pokaždé se snažil maximálně využít zvuk živého symfonického orchestru, a to nejen z úcty k muzikantům, ale i pro úroveň těchto projektů. Ondřej od té doby spolupracoval s řadou skvělých divadelních, televizních a filmových režisérů, s mladými elévy i zkušenými bardy, a vždy se znovu a znovu učil, jak k filmu nebo ke scénické muzice obecně přistupovat. Napsal hudbu k řadě filmů, mezi které patří Dvanáct měsíčků, Princezna a písař, Rodinka, Vesnice roku, Osmy, Správnej dres, Krycí jméno Holec, Jak básníci čekají na zázrak, Anděl Páně 2 nebo Důvěrný nepřítel. Autorsky se podepsal i pod seriály Cukrárna, Labyrint, Gympl s (r)učením omezeným, Svatby v Benátkách, Drazí sousedé, Čapkovy kapsy nebo Ať žijí rytíři!.